Ten pes nám nebyl souzen, ale proč? » Já a mé okolí » Blog » CrazyDog ~ Multi-blog

Vlastníme dvě krásné děti Honzíka, kterému bylo sedm a Janíčku, které bude za nedlouho šest. Je krásný odpolední den, kdy jsme již po obědě. Dětí si šli hrát na zahradu a já z manželkou debatovali o koupi psa. Oba jsme se shodli, že koupíme krásnou Chihuahua (Čivavu) dlouhosrstou světlejší barvy. Manželka byla na tolik nadšená, že zavolala: „Dětí, pojde sem!“. Dětí přiběhli a manželka se zeptala Janíčky jestli ví za jak dlouho ji bude šest. Janíčka odpověděla: „Za sedm dní. Proč se ptáš?“. Maminka odpověděla jestli si přeje k narozeninám pejska a když to uslyšel Honzík, tak ihned zakřičel: „Jo!“ a Janíčka se přidala.

S manželkou jsme se tedy koukli na inzerát a asi třetí inzerát byl přesně to co jsme potřebovali, jenže neobsahoval dostatečné informace a tak jsem zavolal na telefonní číslo, které v něm bylo přiložené.

Když jsem se dovolal, tak to zvedl sympatický pan, který mi nabídl dvě dvou měsíční fenky. Jedná stálá dvacet tisíc s doklady a druhá šest tisíc bez dokladů. A tak jsme se domluvili, že si vezmeme tu za dvacet tisíc a že si pro ni přijedeme za sedm dní. Sympatický pan souhlasil a já radostně sdělil, že pejsek bude.

Sedm dní uběhlo jako voda i když dětem to připadalo jako měsíc. Onoho rána děti nemohli dospat a tak jsme brzo ráno vyrazili k polským hranicím do města Český Těšín, který byl od nás vzdálen přes dvěstě kilometrů. Když jsme dorazili na místo, tak nás již vyhlížel mladý pár u kterého jsme zastavili. Pozvali nás na kávu a ukázali nám ty krásné dvouměsíční pejsky, kteří byli velcí jako dlaň ruky. Tak jsme šli sepsat smlouvu a jednoho jsme si odvezli.

Když jsme byli na cestě domu, tak pejsek strašně kňučel a tak jsme zastavili u pole kde jsme jej nechali proběhnout. Neustále jsme ho pozorovali, protože to je tak malý pejsek, že by se snadno ztratil. Najednou jsme uslyšeli pískáni a už jsme jen viděli jak dravý pták sebral do drápů našeho pejska a nese si ho pryč. Děti začali nesnesitelně křičet a potom se rozbrečeli. Nám to bylo také smutné už jen kvůli toho, že jsme za něj dali dvacet tisíc.

A tak jsme sympatickému páru zavolali ještě jednou a řekl jsem jim, že jsme si to rozmysleli a toho druhého pejska bereme také. Naštěstí to nebylo tak daleko a tak jsme to rychle vyřídili. Byli jsme radí, že se neptali jak se daří tomu druhému, protože by jsme opravdu nevěděli co na to říct a dětí byli také informováni o tom, že se nesmí prozradit. Ke vši smůle všechno dopadlo dobře a tak jsme již bez zastavení druhého pejska dovezli v pořádku domu.

Dětí byli šťastní a neustále si sním hráli. Ani tohle štěstí nám nevydrželo dlouho. Uběhl asi týden a když jsme vybalovali nakup, tak mi ze stolu vyklouzl kilový pytlík mouky, který spadl zrovna na toho malého pejska, který to bohužel nepřežil. Dětí byli samozřejmě smutné, ale už se s tím nedalo nic dělat. S manželkou jsme se shodli, že už žádného psa nechceme. Prostě nám nebyl a není souzen. Proč? To se již nikdy nedovíme, jen nás mrzí, že jsou dětí smutné a my jsme o šestadvacet tisíc chudší.