Celý řetězec smůly se nám jako rodině začal odehrávat někdy v polovině roku 2007. Těchto 10 mini-příběhů se odehrávalo postupně, tak jak jsou sepsané a jsou vybrané jen ty opravdu smolné.
1) Mamka je vlastníkem malé firmy IVETT, která se zabývá šitím plavek a spodního prádla. Před rokem 2007 měla firma sídlo v malé dědině Dobrá u Frýdku-Místku. Začátkem roku 2007 se vyskytla příležitost přestěhování firmy do města a tak mamka neváhala a firmu přestěhovala. V polovině roku 2007 byla firma vykradená (něco málo o vykradení v článku „Okradli Vás? Vyřešte si to sami“) spoustu materiálů bylo zničeno a nejdůležitější a zároveň nejdražší (cca 45 000,-) šicí stroj byl napůl rozebrán a napůl rozbitý. Firma ještě nebyla pojištěná a tak veškerá finanční jistina plus nějaká ta půjčka padla na znovu-rozjetí firmy.
2) V listopadu 2007 mi mamka darovala auto Felicii (foto) u které bylo ještě originál autorádio Sony na MC kazety, které mělo problémy s obyčejným rádiem a tak mi bracha prodal za nějaké dva tisíce nové autorádio značky Kenwood na CD. Tak jsem obětoval pár hodin třídění hudby v počítači a vypálil jsem si tu nejoblíbenější. Jelikož to bylo mé jediné CD tak jsem si ho ani nevytahoval z autorádia. Ale jednoho krásného dne si někdo vytipoval, že si odnímatelný panel (tatranku) z autorádia schovávám do přihrádky a tak si autorádio nenávratně vypůjčil i s CD.
3) Aby toho nebylo málo, tak o pár dní později se mi u Felicie ztratilo víčko od nádrže. A tak jsem musel zainvestovat a koupil jsem nové a tím jsem si rozšířit svazek klíčů o další klíč.
4) Mezi rokem 2005 a rokem 2008 jsem se učil a vyučil instalatérem. Jelikož jsem měl právo na dva měsíce prázdnin, tak jsem toho využil. Když se však blížilo září, tak jsem marně sháněl práci. Naštěstí se mi nakonec podařila sehnat u jedné firmy z Nošovic, ale jen na živnostenský list. A tak jsem se dál na podnikání a pracuji ve firmě na tzv. schwarz systém. Celý konec roku 2008 se mi dařilo a výplaty byli na začátek také pěkné. Z ničeho nic začala celosvětová finanční krize a lidé se balí utrácet a tak od ledna 2009 je čím dal tím méně práce. Takže já jsem rád, že si zaplatím své a více než mě, krize zasáhla mamku, která už má s tím placením větší potíže.
5) Finanční krize se prohlubovala a člověk už nevěděl, který šek má zaplatit dřív a tak se nám stalo, že pánové z ČEZu přijeli a bez varování přeřízli dráty. Naštěstí dali vědět aspoň formou dopisu ve schránce a tak jsme hned jeli na elektrárnu, vše vyřídili, zaplatili poplatek za znovu zapojení a na druhý den jsme byli zase pod proudem.
6) A to tak jednou jel můj mladší bracha Honza v autě s jednou borkou, před kterou chtěl tak trochu zafrajeřit. A ani ne po půlhodině jízdy musel volat odtahovou službu, protože jiný blázen nedal přednost a vyjel z vedlejší přímo do zadního boku auta. Přijela policie, vše vyšetřila a dala brachovi za pravdu. Po nějakém čase volala odtahová služba, že má přijet a vyřídit nějaké formality. Tak si vypůjčil mamčiného Focuse. Když dorazil, tak musel podepsat pár papírů a naservírovali brachovi i přes odpor náhradní vozidlo. A tak tam nechal Focuse a odjel s náhradním vozidlem.
7) Samozřejmě že to je pořád málo a tak začali mamce blbnout i šicí stroje, že vynechávali steh a musel se nespočetkrát volat opravář, který si chudák už pomalu nevěděl rády. To jsem zapomněl podotknout, že se stroje podepsali na mamce tím, že si naskrz prošila ukazovaček. Ten se naštěstí uzdravil a pan opravář už snad nepřijde. Šicí stroje fungují, ale i tak je na ně mamka velmi opatrná a nedůvěřivá.
8) V příběhu č. 6 jsem napsal, že bracha odjel s náhradním vozidlem a mamčiného Focuse tam nechal. Jelikož je servis od našeho bydliště daleko tak jsem brachu naložil do mé Felicie a odjeli jsme vyzvednout Focuse. Když jsme byli na půli cesty, tak začalo nehorázně sněžit (to byl ten letošní poslední sníh). Když jsme dorazili, tak Focus byl naštěstí v pořádku a tak si do něj bracha nasedl a jeli jsme zpět s tím, že jsem byl navigátor a tak jsem jel první. Když jsme byli téměř doma a sjížděli jsme s mírného kopečku k semaforům, kde zrovna svítila červena, tak jsem měl velký problém to ubrzdit. Naštěstí se mi to povedlo a najednou rána zezadu, brachovi se to ubrzdit nepodařilo a zaparkoval to do kufru mé Felicie. V tu chvíli jsem neměl náladu nic řešit a tak jsem brachovi řekl, že to vyřešíme potom a dojeli jsme domů. Doma jsme zjistili, že Felicie má zamáčknuty kufr, který nejde otevřít a zničený nárazník a u Focuse víceméně prasklá jen přední mlhovka.
9) I když jsme už byli kvůli oběma autům smutní, tak se muselo ještě přihodit to, že u Focuse při cestě do obchodu praskla přední pravá pružina u tlumiče a Felicii praskl chladič, když jsme byli asi 25 km od baráku.
10) Podtrženo, sečteno. Pořád je to málo a tak mi někdo vypáčil ten zaražený kufr u Felicie a pořádně mi ji prošmejdil. Naštěstí jsem se poučil z první krádeže a v autě už nic nevozím. Tak si zloděj odnesl jen dálkový ovladač k rádiu a digitální multimetr, který jsem v autě zapomněl.
Štítky:
já,
příběh,
zobrazit všechny štítky
! Našli jste v článku gramatické či pravopisné chyby? Je to z důvodu autorovy nemoci zvané dysgrafie. Tudíž všem děkuji za pochopení a každý článek pokud možno nechávám projít korekturou. !
No to potěš koště!! Lidi jsou holt svině…….mno snad se bude dařit líp
Ti řeknu, to je teda mazec, přeji zase desetkrát štěstí, ale to se nestává tak často, tak jen jedno, ale pořádné.
Tak to je teda opravdu něco … taková smůla je nebývalá …